Sídlo Italského velvyslanectví

V červnu 2021 vydal Nadační fond Eleutheria mimořádně výpravnou a skvěle zpracovanou publikaci zabývající se historií a současností sídla Velvyslanectví Italské republiky v dnešním Thun - Hohenstejinském - dříve Kolowratském paláci v Nerudově ulici v Praze. Italští znalci umění a historici Ottaviano Maria Rozetto a Guido Carrai zpracovali nejenom stavební vývoj paláce , ale zájemce provází také interiérem budovy a jejími bohatými uměleckými sbírkami. Se souhlasem vydavatele citujeme část textu týkající se osobnosti Jana Blažeje Santiniho.

Nyní je však považováno téméř za jisté, že konečnou podobu paláce navrhl a realizoval Jan Blažej Santini-Aichel. V archivech rodin Kolovratů a Thunů se nachází důkazy o jeho účasti ve dvou písemných pramenech, které, i když v různých kontextech, odkazují na jeho jméno. První důkaz je obsažen v odpovědí na dopis z prosince roku 1707 v němž J. J Richtersoh žádá J. G. Pleinera, správce majetku rodiny Černínů, o doporučení zkušených tesařů a zedníků pro provedení úprav v paláci na Hradčanech

" Ohledně prací v sále, odpovídá Pleiner - místodržící Malé Strany nezná nikoho lepšího než chromého Sandyna. Který také pracoval pro místodržícího Starého Města v jeho novém paláci. Tenhle Sandyn je malíř znalý staveb, je synem italského kameníka z Pohořelce. V nedávné době pracoval na vylepšení kostela sv. Kajetána na Malé Straně a pracoval jako stavitel také pro další šlechtice."

Druhá zmínka se nachází v seznamu výdajů za práce na pražské rezidenci, který je dochovaný v inventáři zabaveného majetku Kolovratům, datovaném lety 1729-31. Zejména se objevují dva zápisy , o platbě: jeden o platbě 1 000 dukátů za rok 1715 a druhý 2 000 dukátů za rok 1720, obě platby na jméno Santini Aichel "pan Santyn Eychl" za dohlížecí práce v paláci v Praze. Tato informace nám také dovoluje vymezit časový úsek, ve kterém byla dokončena vlastní stavba budovy tak, jak ji vidíme dnes" Nemalá odměna, pomyslíme-li, že si Santini v roce 1705 za obdobnou částku koupil dům, ve kterém žil až do své smrti. Připsání projektu je především potvrzeno formální analýzou stavby, která přesné odkazuje k Santiniho slohovým znakům používaným v té době, I když je návrh realizován až následně, vypadá to, že ho Santini koncipoval snad hned po roce 1710, jak ukazuje vzhled hlavní fasády, který koresponduje spíše s prácemi, jež realizoval v těchto letech než s pracemi následujícími. Palác navržený pro rodinu Kolovratů měl trojkřídlou dispozici, hlavní křídlo do Nerudovy ulice a ostatní po stranách nového nádvoří, jez sloučily novou stavbu s již existujícím Slavatovským palácem a vytvořily tak jeden komplex. Při analýze fasády se i v jednotlivých prvcích objevuje přítomnost mnoha charakteristických znaků pro Santiniho kompoziční Jazyk: S jistotou lze určit například Santiniho návrh okenních edikul (ty jsou analogické s řešením, jež se nachází na zámku Karlova Koruna, který byl projektován v roce 1721); Ostatně i portál pojatý jako svébytné sochařské dílo -téměř laický oltář s jasným úmyslem zvěčnit jméno pána paláce - se jeví jako jasný doklad Santiniho architektury. Zajímavá se jeví podobnost mezi portálem paláce v Nerudové ulicí s Dietrichsteinským palácem v Brně, pozdním dílem Domenica Martinelliho, jenž ho kompletně přestavěl v barokním stylu, a jehož vstupní portál je podle Václava Richtera prvek s jasným rukopisem architekta z Luccy. Pakliže je rozvržení u obou portálů stejné, jako naprosto odlišné se jeví formální řešení, u paláce v Brně přísnější a v Praze nepochybné bohatší. Pokud bychom měli povazovat Richterovo připsání ohledně paláce v Brně za pravdivé, mohl by být portál Kolovratského paláce (následně Thun- Hohensteinského) považován nejprve za Martinelliho návrh, do něhož posléze zasáhl Santini. Jisté je však to, že náš Jan Blaze] Santini-Aichel navrhl na druhé straně Nerudovy ulice, naproti Kolovratskému paláci, jen o několik let později, v roce 1713, Morzinský palác (dnes sídlo Rumunského velvyslanectví). Stylistické srovnání portálu Kolovratského paláce s "dvojitým portálem" Morzinského paláce vede k domněnce, že návrh je zcela Santiniho, a ze tudíž má pravdu Jiří Kroupa, který připsal portál paláce v Brné architektu Ludwigu Sebastianu Kaltnerovi jako následující intervenci kolem roku 1740. V tomto případě by to tedy byl Kaltner, kdo se inspiroval portálem pražského paláce, nikoli naopak. Faktem zůstává, ze portál je jistě nejcharakterističtějším prvkem z celého Kolovratského palace, se svou borrominiovskou křivolakostí, jež je srovnatelná s díly římského architekta Gabriela Valvassoriho."" Neměli bychom také opomenout skutečnost, ze Santini téměř jistě znal Guarina Guartniho,' který o několik let dříve pracoval na návrhuprvního theatinského kostela Panny Marte Altotinské. Nekteří mohou najít odkazy na vídeňské baroko z této doby, například v díle Johana Lucase von Hildebrandia, jež nikoli náhodou má také blízko k dílu Guartniho. 

Po stranách uzavírají kompozici portálu dvě velké orlice z rodového erbu, které vynáší prolomený" fronton, na jehož volutách vévodí sochy Junony a Jupitera od Matyaše Bernarda Brauna (1738). Uvnitř, za masivním hlavním portálem, navrhl Santini prostorný trojlodní vestibul rozdělený sloupy, jako odpověď na dynamický exteriér plný pohybu. Také ve vestibulu byly plastické dekorace a sochařská výzdoba opět svěřeny Braunovi nebo jeho dílně